Michal Škapa - Graffoman

(16 .10. - 16.11.2014)

Psát. „Psát“ znamená sebevědomí, uvědomění si sebe sama, opření se o tento pevný střed, bod evidence svého bytí a reflexi tohoto rozpoznání. První stopy a projevy konceptu individuálního „já“, chápaného jako nástroj uchopení vlastní vůle, se v dějinách lidstva promítají do okamžiků vznikání prvních abeced, kdy se civilizace namísto orálního předávání, začala uchopovat a vnímat skrze systém sofistikovaných grafických znaků. Písmo jakožto text je pak projevem bytí, strukturuje naše vědomí a zapuštění tohoto vědomí v čase: zaznamenává historii, říká, kdo kým je či byl. Stejně tak je písmo i stopou, znakem minulé přítomnosti pisatele: písmo říká, kdo zde již není. Je možné a jednoduché ztratit se v tomto kruhu psaní.

Kruh. Kruh bývá ve starých mytologiích a představách symbolem bytí veškerého. Kosmogonické i kosmologické představy se opírají o ideu kruhu jakožto pojmu dokonalosti, která v sobě zahrnuje představu nekonečného vesmíru, symbol času a bezčasí zároveň, historie a cykličnosti této historie. „Ode zdi ke zdi…“, motám se v kruhu a píši.

Kruh však nabízí i východisko. Jako vizuální geometrická forma, kompoziční či perspektivní parametr podstatně formuje výrazový repertoár dějin umění od starověkého umění až po dnešní rehabilitaci modernistického zájmu o ryzí obrazové formy. Kruh, zjednodušeně řečeno, znamená obraz.

Opakovaná touha psát utváří kruh psaní. Kruh slouží jako báze obrazu. Obraz-ikon předcházel písmu. Z hieroglyfů a piktogramů se postupným procesem abstrakce stalo písmeno. „Uzavřít kruh“ znamená přejít od písma zpět k obrazu.

Cyklickou touhu psát v milieu dnešních metropolí představuje tag. V době, kdy v tomto urbánním prostředí slábne kontakt s matérií psaní a ruko-pis se vytrácí, je tag jednou z posledních strategií udržení rukopisu v prostoru lidské komunikace. Tag a živelné graffiti jsou reflexí urbánního života. Jsou navrácením k tepavému projevu, k vertikalitě malby, ke gestu. Gestičnost klade důraz na samotný proces psaní a výraz svobody tohoto aktu, volnost tahu a pohybu. Z psaní se vytrácí komplexita aktu semiózy – mizí referent, označované. Nápis neznamená nic, libuje si ve své nečitelnosti a upozorňuje na sebe jako na reziduum, jako na záznam absence vetřelce-tvůrce, který zde není. Narcismus mizí v hájemství anonymity, ale „já“ jakožto podmínka psaní však zůstává. Gestické psaní vstupuje do obrazu. Písmena jsou cyklicky a v pásech nanášena na plátno, jsou vybavena antropomorfními kvalitami. Stejně tak jako nabývají podoby zjednodušeného obrazu lidské figury, jsou i manifestací fyzikality těla. Písmena se stávají postavami a sama jsou výrazem postavy jejich tvůrce, jeho bytí a pohybu v prostoru. Písmena coby agens děje, tj. charaktery, jsou oproštěna od slovotvorné role, ale přesto přispívají k naraci. Příběh, na pozadí buďto sedimentárních vrstev, které znázorňují usazeniny lidských a civilizačních katastrof naší historie, nebo na pozadí kruhovitých mandal, tj. symbolů řádu, opakování a návratu téhož, vypráví čistě vizuálním jazykem.

Kruh se zde uzavírá několikerým způsobem. Obraz, kdysi přetvořený v písmo, se soustavným psaním stává nanovo ryzím obrazem, malbou nekontaminovanou textovým materiálem i přesto, že podoba je stále silně rukopisná. Význam kruhů mandal i implicitních kruhů horizontálních sedimentů (chápeme-li sedimenty jako stopy periodického mizení epoch či civilizací) je umocněn performativním malířským gestem, post-písmem. Přemalovaná mandala připomíná aztécký kalendář, přemalované sedimenty původní mezopotámské tabulky. Jejich historičnost – čas a bezčasí – je tímto post-písmem umocněna. Cykličnost „psaní“ je úděl, který dává bezčasí řád.

Emblematické uzavření kruhu se pak odehrává v rovině „já“. Michal Škapa, oblečený do přiléhavé kombinézy pomalované jeho autorským post-písmem se stává médiem svého vlastního výrazu. Tělo nese výraz svého vlastního písemného gesta a gestikuluje dál. Je to ztotožnění se se sebou samým a je to i velkým sebevědomím. Michal Škapa „píše“ sám sebe, neustále, znova a opět. Graffoman!

Text : Pavel Kubesa, kurátor výstavy

Výstava probíhá od 16. 10. 2014 do 16. 11. 2014

To se mi líbí

Adresa

The Chemistry Gallery
Bubenská 1
170 00 Praha 7

Ut – So 11.00 – 19.00