Michal Cimala - MAKE WAR NOT LOVE

(16 .10. - 17.11.2013)

Michal Cimala – MAKE WAR NOT LOVE Kurátor: Otto M. Urban

Obrazy Michala Cimaly vykazují shodné rysy s jeho povahou. Jsou ironické i rozporuplné, skládané v navzájem se prostupujících vrstvách. Cimalovy práce je potřeba vnímat jako proud, kde se míchají obory i styly. Texty ze sebe navzájem vyrůstají, spojují se s elektronickou hudbou a dále krystalizují do kreseb a maleb, aby je nakonec všechny občas využil ve svých filmových experimentech.

Světy, ve kterých se Michal pohybuje, snad nemůžou být odlišnější. Jeden z nich reprezentuje série sochařských objektů, na které hraje, a také jeho světelné plastiky. Ty lze považovat za součást objektivního světa, ve kterém se pohybujeme. Druhou stranu mince představují obrazy z temnot vnitřních světů a rozrušené psychiky, které úzce souvisí s jeho rapovými texty. V jednom z nich říká: “Nemohu žít bez pachu benzínu, nemohu žít bez výfukových plynů, všude je smog…”. Ten můžeme z jeho černobílých obrazů přímo cítit, a nejen to. Při bližším pohledu lze pozorovat podivné hořící krajiny. V některých najdeme na nebi bombardéry letící nad smyšlenou izolovanou architekturou v opuštěných krajinách. Notoricky známé a zároveň anonymní obrazy vzdálených válek na nás denně útočí z televizních zpráv. Černé postavy na Cimalových obrazech připomínají komentátory z TV. Ironická přesmyčka hesla hippies “Make War not Love”, jakoby vypadla z křičících úst jednoho z nich. Žijeme ve znepokojivé éře plné konfliktů, které silně polarizují společnost a Cimalovy obrazy jsou svou dobou přímo inspirované.

Na jedné straně objektivní svět přítomnosti v dynamice tvarů Cimalových objektů a soch, na straně druhé romanticko-ironické komentáře beze slov. Pochmurná nálada a barevnost jako z černobílých expresivních filmů spoluvytvářejí pocit deprese a zmaru. Navíc jsou obrazy malované na hliníkové plechy, do kterých je dále ryto a rýsováno s důkladností a smyslem pro detail. Série malých obrazů působí jako nechtěné variace na Výkřik od Edvarda Muncha. Jde o jakousi řadu zmutovaných lidských tváří a postav sahajících od komiksové stylizace až po psychedelický realismus. Tlumená barevnost umocňuje jejich opuštěnost. Postavy z nikdy nenakreslených komiksů křičí svými vysokými hlásky, divák je však pro němotu mezi obrazem a okem neslyší. Cimala vytváří napětí mezi postavou a pozadím, když do pozadí vyrývá čáry rovné jako struny svých nástrojů, napínané až k prasknutí. Patrná je fascinace stožáry v polích, anténami i radary.

Když maluje obrysy letadel na obloze, temné a plné dynamických fleků, nevíme, zdali se jedná o západ slunce nebo exploze pod siluetami letounů, u kterých není jisté, jestli jsou vojenského či civilního charakteru. Nevíme ani, odkud a kam letí – stejně asi jako autor sám! Černý humor a nadhled v kontrastu s rozpory v psychických stavech jsou pro tuto výstavu určující. V jednom případě se na nebi objeví letící rakev a stíhačky na pozadí zlověstných mraků. Podvědomí zde tryská přímočaře na obrazovou plochu. V některých obrazech-objektech pracuje autor s grafickým prvkem smajlíka, interpretovaným na kotoučích cirkulárky. Tyto symboly, nadužívané v dnešní elektronické komunikaci, se šklebí a roztékají v nových kreacích. Vypadají jako zlomyslní komentátoři obrazových ploch, na kterých se to turbulentně vaří. Zároveň jsou ale tyto zdeformované emotikony ve svém agresivním redesignu podivně přitažlivé.

V aktuální Cimalově tvorbě se míchají vlivy pop artu s citacemi akční malby i prvky náhody. Je sympatické, že na rozdíl od obrazů, které vznikaly ještě vloni formou koláže, Cimala v nejnovějším cyklu tuto techniku opustil, a většina z vystavených děl je již kompletně namalovaná. Nejen v tomto směru se jedná o posun, který v budoucnosti jistě povede k dalším nečekaným výsledkům.

Good luck. Next time make Love! Chris Zimmerman, Praha 2013

To se mi líbí

Adresa

The Chemistry Gallery
Bubenská 1
170 00 Praha 7

Ut – So 11.00 – 19.00