Ruka Ruku Myje

(25 .10. - 07.11.2012)

„Ruka Ruku myje“ The Chemistry GalleryGalerii Aula – FaVU – Brno

Výstava prodloužena do 11.12.2012

„Ruka Ruku Myje“ je fingovaným pokusem o „profesní sebevraždu kurátora“. Proklamovaný koncept „výstavy bez kurátorského záměru“ má otevřít prostor pro radikální diskuzi a kritiku (v pozitivním smyslu slova) současné podoby vztahu umělec-galerie-kurátor a vytvořit tak prostředí pro formování a artikulaci ideových východisek současného mladého vizuálního umění.

Výstava navíc propojuje a sbližuje dvě relativně nezávislé scény – konceptuálněji laděnou scénou brněnskou a „komoditněji“ (opět v pozitivně chápaném významu slova) orientovanou scénou pražskou. Jedinou snahou bylo překonání klasických konfrontačních výstav Praha vs. Brno a tím i vytvoření nálady pro důkladnější a pevnější rozvinutí „sítě“ umělecké spolupráce ve všech úrovních umělecké praxe.

Výstava prezentuje rozmanitý výběr třinácti mladých autorů, převážně spjatých s českým akademickým prostředím, kteří pracují s médiem malby a obrazu, s přesahem až k objektu (Kotrč, Perkof), či k streetartovým realizacím ve veřejném prostoru (Pasta, Škapa). Procesuálně laděný přístup v malbě prezentuje Paučo či Švéda, expresivní figuraci například Gogora či Němec, realistickou tendenci Ožibko. Celkový obraz nemůže vypovědět nic jiného (a nic menšího), než jakýsi současný „duch doby“, který se v umění pravděpodobně vždy stával znázornitelným.

Na výstavě se představí: Ondřej Kotrč Michal Gogora Natálie Perkof Vladimír Novotný Kiva Samuel Paučo Ondřej Roubík Pavel Příkaský Pasta Oner Michal Škapa Tomáš Němec Michal Ožibko Jakub Švéda Aleš Brázdil

Autoři výstavy: Samuel Paučo, Petr Hájek, Pavel Kubesa

Fotografie instalace: http://www.facebook.com/media/set/?…

Koncepce katalogu: Karel Prokeš, Pavel Kubesa katalog ke stažení: http://www.ffa.vutbr.cz/…stave-p63546

www.thechemistry.cz www.ffa.vutbr.cz


Sem (úvodní text katalogu)

Je-li třeba si nad něčím umýt ruce, je to právě (kdekoli číhající) svod k pokrytectví. K tomu, abychom za „arci faleš“ považovali jakoukoli snahu naroubovat na v podstatě již existující a kurátorským záměrem opuštěnou výstavu jakýkoli (dříve artikulovaný) „koncept“, stačí jen správné (po)rozumění významům slov. Představme si dva možné scénáře takovéto totální lži, které vycházejí ze dvou v principu protikladných (krajních) poloh kurátorské praxe.

Zastáváme-li pozici “kurátora-architekta“, přicházíme s hotovou představou toho, co chceme „říci“ a následně jen hledáme, respektive iniciujeme existenci vhodných prostředků (rozuměj uměleckých děl) k artikulaci daného záměru. Naše původní představa je ospravedlněním našeho výběru a vysvětlením formálního a obsahového charakteru děl. Přítomná prezentovaná díla však vznikala často v dobách, kdy jsme se ani neznali. Bylo by jen cvičením průměrného sofisty, aby zpětně vynalezl společný jmenovatel a egoisticky si vylhal s jeho pomocí (ve skrytu toho, že divákům okázale nabízí nějaký příběh) úlohu sebe jakožto kurátora. Omlouváme se, příběh není, ale aspoň my sami o sobě zůstáváme.

Představme si, že se ještě jednou „ztratíme“ a pokusíme se naposledy o sebe jakožto o kurátory. Přijměme pozici „kurátora-sluhy“, který věrně slouží, doslova se klaní umělci a každému jeho dílu. Jeho starost je v principu zhmotněna v takové expozici a interpretaci díla, která nejvíce respektuje individualitu díla, v expozici, která nekomentuje, nevkládá metatextuální významy, nekategorizuje a není ničím rušena, v interpretaci, která vychází pouze z díla. Bylo by cvičením průměrného obchodního zástupce výrobce pracích prášků, aby přesvědčil, že každé dílo dokonale zná, zná jeho skutečnou (uměleckou) hodnotu a jeho doporučení není kalkulem, nýbrž zájmem o naše dobro a že jeho role zde, je rolí kurátora. Neomlouváme se, kalkul je (vytváříme jakousi „síť“ spolupráce), kurátor není, my zůstáváme.

Co nám zbývá? Chceme přijmout nějakou roli a jedinou možnou strategií, jak ji najít, je vyjít z toho, co tady máme. Výstava prezentuje rozmanitý výběr třinácti mladých autorů, převážně spjatých s českým akademickým prostředím, kteří pracují s médiem malby a obrazu, s přesahem až k objektu (Kotrč, Perkof), či k streetartovým realizacím ve veřejném prostoru (Pasta, Škapa). Procesuálně laděný přístup v malbě prezentuje Paučo či Švéda, expresivní figuraci například Gogora či Němec, realistickou tendenci Ožibko. Celkový obraz nemůže vypovědět nic jiného (a nic menšího), než jakýsi současný „duch doby“, který se v umění pravděpodobně vždy stával znázornitelným. Proč pak nepřijmout roli kritika, která by spočívala v artikulaci, projasnění a zhodnocení myšlenkového prostředí, v němž současní autoři tvoří? Výstava je příležitostí k zastavení se a položení relevantních otázek. „Odpovědi jsou věčné, otázky čekají na to, až budou položeny“. Odpovědi jsou zde, ve faktické přítomnosti společně prezentovaných děl a je třeba přijmout tuto základní premisu tázání: realita děl je fakt, základní danost, opora dotazování se a předpoklad nalezení pravdivých odpovědí, třeba i následných revizí. Potřeba takovéto kritiky je právě nyní.

Pavel Kubesa, estetik

To se mi líbí

Adresa

The Chemistry Gallery
Bubenská 1
170 00 Praha 7

Ut – So 11.00 – 19.00