Samuel Paučo - Snoop Dog

(14 .09. - 30.09.2012)

Samuel Paučo se zajímá o to, co můžeme nazývat „obrazovost“. V Paučově pojetí pak obsah tohoto pojmu naplňuje jak výčet atributů, které vystihují základy matérie obrazu, jako například barva, plátno či štětec a tah, tak i aspekty vystihující povahu jeho funkcí. Právě přijetí této funkcionální interpretace pojmu obrazu zakládá pevné mantinely pro Paučovu svobodnou tvůrčí hru.

Obraz je něco, co má – zaprvé – estetickou funkci, je tedy tím, co se líbí, co je krásné. V rámci pojmu obrazu revidovaného ve dvacátém století, kdy se od zájmu o iluzivnost zobrazení přesouvá pozornost k samotnému povrchu, k materiálním a výrazovým vlastnostem malby, nabývá obraz pro Pauča – zadruhé – zároveň i funkce objektu.

Mezi těmito póly – „estetičnost“ a „objektovost“ – rozvrhuje Samuel Paučo svou kreativitu. Paučo k malířskému plátnu nepřistupuje s předem danými apriorními představami toho, co bude malovat. Teprve v průběhu malby, v jakémsi stavu pohroužení, se Paučovi vyjevuje malovaný objekt. Je to „procesuální malba“, v níž se samotný proces malování stává významotvorným a zároveň i význam nesoucím principem. Je to malbou řízené hledání, nalézání, kdy se v tvůrčím malířském procesu vyjevují něco jako praexistující ideály, řekněme „platónské“ ideje, ony pravzory zde jsoucích materiálních věcí.

Tento způsob přístupu k jednotlivému obrazu se odráží i v původu jednotlivých obrazových sérií. Motivická struktura, která seskupuje obrazy do jakýchsi „grup“, vzniká stejným způsobem, jakým vzniká každý samostatný obraz. Je výsledkem objevení určité obrazové dominanty, která se v danou chvíli objeví malíři jako nosná a jsoucí „po ruce“, tj. je otevřená a k dispozici. Jak série, tak i jednotlivé obrazy jsou pak vlastně výsledkem kultivace – „objevované“ je malířskou individualitou kontrolováno a v okamžik, kdy se autor (snad jen dočasně) domnívá, že se oné idealitě nejlepším možným způsobem přiblížil, ji rázem opouští a obraz (či sérii) chápe jako dokončený. Toto opouštění pak zachovává možnost pozdější „opravy“, možnost rozpoznání své stálé vlastní nedokonalosti, k němuž může dojít jen pokračujícím procesem kultivací a nových her.

Je důležité zdůraznit, jak v tomto převážně nefigurativním, abstraktním výrazu (zdánlivě připomínající tendence abstraktního expresionismu či informelu) neustále figuruje uznání a úcta k malířské tradici. Paučova práce není nikterak snahou o módní „revize“, „redefinice“ a všemožnou další „potřebou nového“. Naopak, Paučův cíl je stejný, jako byly cíle starých mistrů, jen výsledná podoba je jiná. Je to neustálé hledání co nejpřesnějšího vyjádření obrazové reprezentace – a u Pauča je pak strategií toho hledání princip „řízené náhody“. Malíř nikdy neví, jak se samotný štětec, přes veškeré jeho původní intence, nakonec zachová. Jeho finální malířské gesto je proto dáno zpětnou kontrolou oka a mysli, která vnímaná vizuální data vyhodnotí jako co nejpřesnější výraz „hledaného“, u Pauča „nalezeného“. Není to tedy kalkul, ale stále svobodná hra, jíž se divák má stát součástí.

Věřím, že si všichni stále chceme hrát.

Pavel Kubesa

To se mi líbí

Adresa

The Chemistry Gallery
Bubenská 1
170 00 Praha 7

Ut – So 11.00 – 19.00